Polabská liga 2010
V sobotu 31.7. se v Němčicích konalo další kolo Polabské ligy, na kterém samozřejmě naši kluci nemohli chybět. V době dovolených, byli do zbraně povoláni chlapci ze zálohy a po menších "škatulata hejbejte se" aneb, kdo si urve místo v autě, nebude muset šlapat na kole, jsme se dopravili do Němčic.
Tady již bylo vše nachystáno v plné parádě, poháry, sympatická komentátorka, voda, prostě vše. Kluci se bleskově nachystali a zanedlouho vše vypuklo.
Oficiální nástup s projevem pana starosty a hurá do toho. Kluci byli v dobré náladě, plni sil a přemýšleli, kam si vystaví vítěznou cenu. Soutěžilo se v klasickém požárním útoku a připravena byla i doplňková disciplína, ve které se prověřila především soudržnost a souhra celého týmu. Na to, že byl náš tým složen převážně ze "záložáků", vedlo se chlapcům dobře. V prvním kole se vše podařilo, ale hvězdy nám nepřály a čas nebyl perfektní, ovšem ani špatný. Kluci byli na třetím místě a s obavami sledovali, jak si povedou ostatní. Třetí místo bylo pro tuto chvíli obhájeno a čekalo se na druhé kolo. A čekalo a čekalo a čekalo... Běhalo se z jedné desky, což vše dost zdržovalo a sluce pálilo a pálilo.
První běhají děti, pak ženy (taktéž máme želízko v ohni) a nakonec borci. Pivo teklo proudem, klobásy voněly a nálada s postupem času a stoupající teplotou vláčněla. Druhé kolo začalo pozdě odpoledne. Kluci se do toho vrhli z plných sil, odhodláni zlepšit čas a vybojovat lepší než třetí místo.
Startu předcházejí pečlivé přípravy, jar jde z ruky do ruky, vše je na milimetr přesně srovnané a připravené, nikdo ani nedýchá, aby se něco nepohlulo kam nemá. Rozhodčí vše pečlivě kontroluje, zda milimetry jsou ještě v normě nebo bude potřeba něco upravit. Jde se na to. Kluci se řadí na čáru a je tu startovní výstřel. Přes hledáček foťáku toho moc nevidím a soustředím se na focení. Klucí běží jak o život. Možná až příliš rychle pouští vodu, ale Tomáš se zapírá patami do trávníku a táhne rozdělovač na značku. Povedlo se. Já vidím naštěstí jen bílé vlaječky značící, že vše se podařilo jak mělo a pídím se, po výsledném čase. A ten je, bohužel nebo naštěstí, téměř na chlup stejný, jako v prvním kole. To znamená, že se kluci asi na vyšší příčku neposunou.
Balí se hadice a hodnotí se výkon. Trocha zklamání je vidět na všech našich tvářích, přeci jen, máme na víc. Ale ještě je tu doplňková disciplína a možnost umístit se.
Rozhodčí popisuje jak na to a kluci si rozdělují role. Je to především o běhání a zručnosti, obojí v pozdním odpoledni už moc nejde. Kluci jsou ale stateční, podporují se, povzbuzují a smějí. Nálada trochu stoupla. Sedím na trávníku a cvakám obrázky rozesmátých tváří. Až se na ně budeme koukat s odtupem několika let, bude dojem úplně jiný. Disciplína zahrnuje i ruční smotání hadic, což některým, včetně nováčka Jirky, který toto dělá úplně prvně a i já mám vyloženě pocit, že hadice je živá a brání se smotání, činí trochu problém. Ostatní ale neváhají a pokřikují všemožné rady, které ovšem v soutěžní nervozitě, přichází kapku vniveč. Jirka si ale umí poradit a pokud hadice nejde úhledně smotat, jde zabalit do hezky tvarované koule a i tak je dopravena do cíle. Pepa svou hadici smotal bez větších problémů a i ostatním se, v rámci možností, dařilo.
Můj obdiv patří především normálně neběhajícím běžcům, kteří rozhýbali svá těla a bravurně rozráželi vzduch. Ovšem medaile z toho opět nebude.
Odpoledne se chýlí ke konci. Všichni se opět řadí k závěrečnému nástupu, vyhodnocení a pochvale. Pan starosta se ujímá slova, pronáší krátkou řeč a všechny zve na další soutěž do Třech Dvor. A je tu vyhodnocení. Opět ženy a děti jako první.Naši kluci obhájili třetí místo, jestli krásné nebo proklínané, nechám na posouzení každého.
Můj dojem je takový, že ikdyž se sejde tým z kluků, kteří normálně neběhají, dokáží se podpořit a skvěle pracovat jako tým.
Kluci, opět paráda!
fotky: vapi.rajce.idnes.cz